Zdroj dynamické sekce: Nevíte si rady - zavolejte mi (Formulář)
V čem je internetová televize jiná
Zastavme se u nového způsobu příjmu televize, a tou jistě je internetová televize. Umí nám přinést nejen "klasické" televizní programy v reálném čase, ale z principu umožňuje plejádu dalších služeb, které ji činí uživatelsky zajímavou.
Zároveň k tomu ale dodejme, že vedle dosud nejvíce používaných způsobů šíření televizního vysílání (pozemní a satelitní) se jedná pouze o další způsob distribuce programů směrem k uživateli. Stále se jedná o digitální přenos signálů, který má ovšem svá specifika a z nich vyplývající možné problémy.
Pozemní TV
V případě pozemního televizního vysílání je situace pohledu přenosu vlastně triviálně jednoduchá.
Vysílač umístěný většinou na vyvýšeném místě (pro zvýšení dosahu a omezení vlivu terénních překážek) vysílá vysokofrekvenční signál nesoucí digitálně zpracovaný obraz a zvuk.
V místě příjmu je umístěna přijímací anténa, která vysokofrekvenční signál přijme, televizor jej zpracuje a zobrazí.
Z hlediska přenosu je situace přehledná a jednoduchá.
Jak z výše uvedeného obrázku vyplývá, pokud je signál vysílaný vysílačem v pořádku (a není důvod předpokládat, že tomu tak není), se pak přímou cestou dostane přímo k uživateli. A znovu, pokud je v místě příjmu signál dostatečný co se úrovně a kvality týče, je příjem bez problémů.
Existuje samozřejmě řada případů, kdy může dojít ke snížení úrovně přijímaného signálu, k degradaci jeho kvality a následně pak s problémy s příjmem, které se mohou projevit rozpadem obrazu (kostičkováním) až k jeho ztrátě.
Jak bylo řečeno, předpokládáme, že signál z vysílače je vysílán v předepsané kvalitě s příslušnými parametry. K jeho "poškození" může dojít na trase mezi vysílačem a přijímací anténou (není přímá viditelnost, překážky a podobně) a následně jeho zpracováním v místě příjmu (špatně volené zesilovače, rozbočení a podobně). Všechny tyto možné problémy jsou snadno identifikovatelné a odstranitelné.
A ještě jedna důležitá věc - datový tok je nepřetržitý (kontinuální), jeho rychlost je stálá a probíhá napřímo mezi vysílačem a TV přijímačem. Zpoždění signálu je minimální (vysokofrekvenční signál se šíří rychlostí blížící se rchlosti světla). U pozemního vysílání je zpoždění signálu zanedbatelné (vzdálenost mezi vysílačem a přijímačem je řádově desítky kilometrů), u satelitního je již pozorovatelné vzhledem ke vzdálenosti k družici, která je okolo 36 tisíc kilometrů.
Internetová televize
Podobnost mezi pozemním (satelitním) vysíláním a internetovou televizí končí u televizního obrazu - všechny tyto cesty jej přenesou a zobrazí.
Cesta, kterou se k nám internetová televize dostává je od ostatních diametrálně odlišná, což je třeba brát do ůvahy.
Internetová televize se k nám dostává prostřednictvím sítě internet pomocí IP protokolu, což jí od ostatních způsobů jasně odlišuje. Zatímco televizní signál v případě pozemního (satelitního) vysílání k nám putuje přímo cestou vysílač -> přijímač, data přes internet putují daleko složitěji.
A aby toho nebylo málo, internetový protokol (IP) je z principu nespojitý, což znamená, že data netečou kontinuálně, ale v takzvaných paketech (balíčcích někdy nazývaných datagramy).
Topologie internetu
Dlouho jsem hledal obrázek, který by alespoň vzdáleně připomínal topologii sítě internet, což se až tak nepodařilo, ale na malou ilustrci to postačí.
Mráčky označené ISP znázorňují poskytovatele internetu (Internet Sevice Provider). Každému je tak jasné, že pokud se nachází v mráčku "klientská lokální síť" a zdroj videa například v mráčku ISP-2, musí datové pakety přeskákat přes několik dalších podobných mráčků. Je to velmi zjenodušující, ale ve skutečnosti to tak opravdu je.
Každý provozovatel internetové televize má svého poskytovatele internetu a ten je dále propojen s dalšími poskytovateli většinou přes páteřní síť, kterou spravuje firma CETIN.
Než tedy datový paket doskáče až do našeho televizoru, projde řadou uzlů (směrovačů a switchů), které internet vlastně tvoří. A aby toho nebylo málo, na trase k nám paket projde zařízením několika firem.
Není žádnou vyjímkou, že pokud máme internetovou televizi, která momentálně "zlobí" a zkusíme nějakého konkurenta, tak ten problém vykazovat v danou chvíli nemusí. Rozhodně to nevede k závěru, že můj poskytovatel internetové televize má nějaký technický problém (jednoduše řečeno :"Zase jim to nechodí"). Zdaleka tak tomu být nemusí (a v praxi ani nebývá), jednoduše konkurenční poskytovatel se z principu nachází v jiném segmentu sítě, kudy je cesta dat bezproblémová.
Pro zvídavé
Pokud někoho zajímá, jakou trasou jdou data z nějakého serveru až k němu, je možnouna PC s Windows použít příkaz TRACERT z příkazového řádku. Příkaz má potom tvar například tracert zpravy.idnes.cz. Výsledkem příkazu je výpis jednotlivých "hopů" (uzlů) mezi naším počítačem a vzdáleným serverem. Protože doménové jméno ani IP adresu provozovatele internetové televize většinou neznáme, pomohl jsem si pro ilustraci adresou serveru IDnes. Tímto způsobem můžeme zjistit cestu paketů od nás k libovolnému vzdálenému serveru a záskat tak představu, jakými cestami se datový tok ubírá.
Internet jako vodovod ?
Asi nejpřiléhavější je připodobnit internet k vodovodu. Všichni vědí, že pokud připojí rodinný domek tenkou trubkou k vodovodnímU řadu, poteče voda v domě pouze čůrkem., pokud je obec připojena k vodovodnímu vedení slabou trubkou, nepoteče voda pořádně nikomu. Zároveň platí, že propustnost trubek je dána nejslabší z nich.
I u internetu je to právě o těch trubkách. Protože pro spolehlivý provoz internetové televize potřebujeme, aby připojení k internetu bylo dostatečně rychlé (v dnešní době se 20Mb/s jeví skoro nezbytné minimum) a stabilní, je nutné, aby celá trasa od provozovatele internetové televize až k nám tyto požadavky splňovala.
Co když internetová televize "hapruje"
To poznáme snadno, každou chvíli se objeví točící se kolečko, které nám jasně indikuje, že datový přenos není právě optimální. Jak již bylo řečeno, internetový protokol je nespojitý, data tedy netečou kontinuálně, ale po dávkách - paketech. Aplikace, které nám umožňují sledování internetové televize proto pracují s takzvaným bufferem (zásobníkem), do kterého aplikace načte předem dostatečný objem dat, které následně přehrává. Pokud datový tok vázne, pouští data ze zásobníku, který je následně doplňován. Pokud se zásobník vyčerpá (znamená to, že data neproudí delší dobu), dojde ke zmiňovanému jevu s točícím se kolečkem.
Za běžného provozu my jako diváci nic nepostřehneme, program normálně běží. Daň, kterou za tento způsob platíme, je zpoždění obrazu oproti reálu klidně o několik minut, zpoždění signálu oproti běžné pozemní nebo satelitní televizi je větší o několik řádů. V praxi to znamená, že pokud jsme uživateli internetové televize a sledujeme fotbal, vitezný pokřik u sousedů neomylně značí, že oni internetovou televizi nepoužívají a my si na vítězný gól počkáme i několik minut.
Kde může být zakopaný pes
1. Na začátku trasy u provozovatele televize
Velmi ojedinělý případ. Všichni zavedení provozovatelé internetových televizí si většinou distribuci TV po internetu objednávají u jiných firem, které disponují velmi robustním připojením k internetu (zpravidla přímo do páteřní sítě) a patřičným výkonem serverů. Na začátku putování dat bych slané trubky opravdu nehledal.
2. Problém s datovým tokem na další cestě po trase k nám
Ani zde není úplně pravděpodobné, že se tady vyskytuje nějaký dlouhodobý a zásadní problém s propustností dat. Všichni velcí poskytovatelé mívají automatickou detekci takových stavů a dokáží rychle zjednat nápravu.
3. Takzvaná poslední míle
Jde o koncové připojení, kterí končí u domu uživatele. Realizují ho místní operátoři, mnohdy jde o připojení vzduchem po Wifi a podobná řešení. Bývá jednoznačně nejslabším článkem v řetězu.
4. Datový rozvod (WIFI) v domě uživatele
Co se nezkazí na dlouhé cestě dat od provozovatele internetové TV k divákovi, dokáže divák v řadě případů spolehlivě "zabít" sám. Router zavěšený na půdě, který by měl dle tvrzení poskytovatele (který ho tam dal) pokrýt signálem WIFI okolí "široko - daleko" asi není úplnou zárukou úspěchu.
Co dělat v případě problémů s internetovou televizí
Řešení není zadleka tak jednoduché. Službu (připojení k internetu, který nám datový přenos zajišťuje, nikoli internetovou televizi) můžeme reklamovat u svého poskytovatele. Všichni známe ochotu dodavatelů v případě reklamace, zde je situace složitější tím, že datová trasa probíhá přes několik sítí v majetku a správě několka subjektů. Pokud nebude na straně poskytovatele ochota, můžeme očekávat klasickou odpověď "u nás je vše v pořádku", zkuste restarovat router, vypojit na chvíli ze zásuvky a spoustu podobných moudrých rad. Upřímně řečeno, typický televizní divák nemá bez speciálních znalostí síťového prostředí žýdnou šanci se dobrat výsledku sám. V řadě případů bývá jediné řešení změna poskytovatele internetu.
Co však můžeme udělat určitě
Začít u sebe. Tvrdé konstatování ale dle mých zkušeností sedí.
Denně se ocitám u zákazníků v jejich domovech a provozovnách a na vlastní oči vídím, jak se s připijením k internetu, ale předevší s datovými rozvody po domě, respektive WIFI vyrovnali. A nebývá to úplně uspokojivý pohled.
Připravil jsem proto sérii příspěvků na toto téma a aby to nebylo jen teoretické tlachání, najdete tam i velmi konkrétní řešení, které by mělo vyřešit data v domě na řadu let.
Vše najdete v sekci Internet a WIFI.