WIFI v bytovém domě versus internetová televize

Co naplat, internetová televize je vzhledem ke svým přidaným službám opravdu velkým lákadlem. Nemalou měrou se na tomto faktu podepsal zdejší dominantní operátor se svou nabídkou Oneplay. V minulých dnech přibyly do nabídky Oneplay další sportovní programy a tak se tato služba stala jedinou, která nabízí sportovní programy opravdu všechny. To samozřejmě přiláká další zájemce.

Zdálo by se, že vše je zalito sluncem a stačí si požadovanou službu televize přes internet objednat a poté si v klidu vychutnávat kýžené programy ve špičkové kvalitě v pohodlí křesla. Ale ouha, internetové diskuzní skupiny jsou plné rozezlených uživatelů, kterým služba nefunguje podle očekávání. A světe div se, je úplně jedno, zda se jedná o Oneplay, internetovu Telly, Magentu či jiného poskytovatele.

V čem je tedy chyba ?

Všichni vědí, že pro bezchybnou funkci internetové televize je třeba svižné a stabilní internetové připojení. V diskuzích často najdeme i sdělení od uživatelů, kde se zmiňují, že používají optické připojení o rychlosti 500 Mb/s a že přeci není možné, aby při této rychlosti docházelo k výpadkům a vešekeré problémy přičítají poskytovateli služby.

Zde je třeba si uvědomit, že cesta datových paketů (nosičů obrazu a zvuku) začíná u poskytovatele služby a končí až v koncovém zařízení, tedy ve většině případů v televizoru. Úsek od poskytovatele až po domácí router nejsme schopni ovlivnit a její parametry (rychlost přenosu dat a stabilitu) má v rukou náš poskytovatel internetového připojení. Plnou kontrolu máme až nad úsekem od routeru k televizoru. Při hodnocení "internetového" připojení to musíme mít na zřeteli, protože v různých diskuzích je možno najít tvrzení "mám optiku s rychlostí 500 (a klidně i 1000) Mb/s a stejně se mi to seká, za co platím provozovateli televize takové peníze, když mu to stejně nefunguje" a podobně.

Řada uživatelů používá pro připojení televizoru k internetu bezdrátové připojení - WIFI. Použití WIFI přináší pohodlí bez kabelů ale má také svá úskalí, a to především v bytových domech. V dnešní době je byt bez internetového připojení spíše vyjimkou, a tak v bytovém domě (ať již malé bytovce, tak samozřejmě také ve velkém paneláku) platí jednoduchá rovnice - co byt, to přípojka, co byt, to samostatná WIFI. A na problém je zaděláno.

Praktická zkušenost ze servisu

Byl jsem před několika dny u zákazníka, který používá internetovou televizi dominantního operátora (opravdu není důležité jakého, závěry platí pro všechny bez rozdílu). Klasické řešení - chytrá TV (JVC, běžný model, stáří cca 2 roky), aplikacce v TV, televizor připojen pomocí WIFI. Zákazník bydlí v běžném panelovém domě v přízemí v rohovém bytě, 6 bytů na patře.

Internetové připojení přes optický kabel, rychlost 300/300Mb/s (tedy více než dostačující), stabilita připojení skvělá.

Sledování internetové televize bylo spíše k vzteku než k zábavě, každou chvíli "točící se kolečko", časté zaseknutí obrazu, výpadky zvuku. Chudák zkoušel všechny možné kejkle, které našel na internetu - restartovat router, vypnutí TV ze zásuvky, odinstalování a opětovná instalace aplikace a další moudra. Výsledek - nula.

Co nám napovídá "točící se kolečko" v aplikaci

Sekání obrazu a časté "točící se kolečko" bývá neklamnou známkou problému s rychlostí nebo stabilitou přenosu dat (chceteli s rychlostí internetu). Jak jsem již ale uvedl, zákazník používá připojení přes optiku s rychlostí 300 Mb/s, kde by se tento problém rozhodně vyskytovat neměl.

Orientační měření parametrů internetu

V obývacím pokoji zákazníka jsem nejprve provedl rychlou orientační zkoušku připojení přes WIFI pomocí mobilní aplikace Ookla.

Na to, že připojení k internetu je optikou s rychostí 300Mb/s, vzdálenost k routeru cca 3 m (byť přes jednu panelákovou stěnu), je výsledek více než tristní.

Rychlost kolísala mezi nulou až 300 Mb/s, mnohdy se objevila informace o tom, že zařízení (mobilní telefon) není k internetu připojen vůbec.

Měření jsem provedl opakovaně, pokaždé s jiným, ale nevyhovujícím výsledkem.

WIFI realita

Zcela jasno o příčině problému udělal až sken WIFI sítí v místě dostupných.

Jednoznačně z něj vyplývá, že například pásmo 2,4 GHz je v daném místě nepoužitelné pro vzájemné rušení.

A nedejte se mýlit, každé nové skenování bylo různé, sítí bylo jednou více, jednou méně.

Měření bylo provedeno profesionálním přístrojem TELEVES H30 Crystal.

Jak se projevuje vzájemné rušení WIFI sítí

Jak je z výsledků měření patrné, příchozí připojení k internetu pomocí optického kabelu na vysoké rychlosti 300 Mb/s bylo následným vzájemným rušením mnoha WIFI sítí v daném místě dostupných degradováno na úroveň krále klacka, přesněji řečeno na nepoužitelný stav. Níže uvádím, na jaké parametry může mít vzájemné rušení vliv a jak se projevuje na činnosti aplikace pro příjem internetové televize.

1. Kolísání rychlosti připojení

Rychlost přenosu dat přes WIFI není konstantní, chvíli může být 100 Mb/s, za sekundu třeba jen 5 Mb/s. IPTV to řeší bufferem (zásobníkem) dat, ale při dlouhém poklesu dojde k problémům, například snížením rozlišení obrazu.

2. Zvýšená ztrátovost paketů

Datové pakety se musí odesílat opakovaně, rychlost se snižuje a může docházet k trhání nebo zamrzání obrazu

3. Zvýšená latence

Přenos dat by měl být pokud možno plynulý. Zvýšená latence má za následek velké prodlevy v přenosu dat, což se může projevit vyprázdněním zásobníku dat (bufferu), obraz se zastaví.

4. Přeplněné kanály

Nejčastěji lidé používají starší WIFI pásmo 2,4 GHz, kde je velmi omezený počet kanálů. Pokud je v místě příjmu dostupných několik (a případě panelového domu může jít i o desítky) samostatných WIFI sítí sousedů, dojde k takové rušení, že WIFI není často použitelná. Obraz internetové televize se opět může sekat či zastavit.

5. Nejhorší situace především večer

Logicky bývá situace nejhorší především ve večerních hodinách, protože jsou sousedé doma, ve větší míře používají svá bezdrátová zařízení (telefony, tablety, PC a další) připojená prostřednictvím svých domácích WIFI a to situaci s vzájemným rušením může ještě zhoršit.

Může také nastat situace, kdy je v domácnosti připojeno několik televizorů (set top boxů) na jednu WIFI síť, z čehož některá TV se může chovat naprosto "vzorně", zatímco druhá bude vykazovat výpadky, v krajním případě nemusí jít vůbec. Zrovna tak mohou dva televizory umístěné v různých místnostech na jedné WIFI síti vykazovat různé zpoždění na stejném sledovaném programu. Vysvětlením jsou rozdílné příjmovém podmínky WIFI na různých místech bytu, kdy na jednom místě může být spojení WIFI uspokojivé, zatímco o pár metrů dále může být nepoužitelné například vlivem rušení od WIFI sítě souseda.

Je třeba si uvědomit, že prohlížení webových stránek a emailů většinou funguje bezmála vždycky, kvalitu datového přenosu prověří až online sledování živého videa jak se říká "na krev".

Co je to buffer neboli zásobník v aplikaci internetové televize

Nechci zabíhat do nějakých hlubokých a odborných popisů, ale úloha bufferu v aplikaci internetoé televize je nezastupitelná, proto pouze pár slov.

Přenos dat přes internet není spojitý, to znamená, že data netečou spojitě jako například voda. Internetový protokol je nespojitý a znamená to, že data jsou "rozsekaná" na takzvané pakety (také třeba datagramy), kdy každý paket nese část informace. Tyto datové pakety (balíčky) jsou jednotivě vysílány k příjemci, ale jejich zpoždění může a v praxi je různé. Data tedy přicházejí občas v rychlém sledu, občas s mensí či větší přestávkou. Pro sledování plynulého obrazu je naopak požadavek na plynulý přísun dat do přehrávače videa (aby byl obraz plynule pohyblivý).

Proto je součástí aplikace pro internetovou televizi právě buffer, který se při spuštění aplikace zaplní daty, která jsou z něj následně plynule odebírána do přehrávače. Buuffer tedy slouží jako vyrovnávací zásobník v okamžku, kdy datové pakety z internetu mají zpoždění.

Pro lepší pochopení jsem níže připravil animace, které činnost bufferu jednoduše znázorňují.

Jak funguje buffer neboli zásobník

Na obrázku je buffer znázorněn jako vyrovnávací nádrž, do které z levé strany nespojitě "přitékají" data (zelené obdélníčky, které znázorňují datové pakety).

Je patrné, že příchozí data (pakety) docházejí různou rychlostí a různým zpožděním.

Naopak data odcházející do přehrávače (v dolní části "nádrže" znázorněné modrými obdélníčky) jsou plynulé se stálou rychlostí.

Buffer tak drží v sobě zásobu dat (videa) a odesílá je do přehrávače, který tak může zobrazit plynulý televizní obraz.

A co se stane když dojdou data

Následující obrázek vpravo pak ukazuje situaci, kdy dojde v k vyčerpání "nasyslené" zásoby dat.

Proud dat do přehrávaše videa se zastaví, protože jednoduše není z čeho brát.

V aplikaci na televizoru se projeví ono pověstné "točící se kolečko", které značí, že aplikace čeká na naplnění zásobniku (bufferu) a přehrávání se mohlo opět spustit.

A toto situace se různě opakuje v závislosti právě na rychlosti a stabilitě vstupních dat.

Řešení ? LAN kabel.

Řešení v tomto případě bylo jednoduché - televizor jsem připojil datovým kabelem.

Nabízela se sice i možnost použít stále WIFI, ale použít pásmo 5 GHz, kde je větší počet kanálů a možnost vzájemného rušení je tak menší.

Vzhledem k tomu, že není jistota, že si další sousedé pořídí další připojení k internetu a v místě se tak objeví další WIFI sítě, zvolil jsem naprostou jistotu a připojil televizor datovým kabelem.

Veškeré předchozí problémy se sekáním obrazu, "točícím se kolečkem" a podobně byly rázem pryč a konečně se dalo hovořit o poklidném sledování televizního pořadu.

Co můžeme udělat dalšího

Uživatelům bytů v bytových domech bych z principu doporučil vůbec pásmo WIFI 2,4 Ghz nepoužívat. Má to ovšem svá úskalí, protože některá starší síťová zařízení (notebooky, tablety ale také například některé prvky domácí automatizace) a jejich síťové adaptéry jiné pásmo prostě "neumí". Pokud to ovšem možné je, doporučuji všechna zařízení přepnout na pásmo 5 GHz, kde je daleko větší počet kanálů a možnost rušení se tím pádem zmenší. V tomto případě bych pásmo 2,4 GHz na svém routeru rovnou vypnul. Jednak ho sám nebudu používat, jednak tím ulevím ostatním ve WIFI éteru. Předpokládá to ovšem znalosti a schopnost nastavit svůj router, což může být pro někoho limitující.

Dalším řešením je vybudování moderní WIFI sítě popsané třeba v příspěvku Koncepce moderní WIFI v rodinném domě v rámci své bytové jednotky. Nedejte se mýlit, že popsaná koncepce je pro rodinný domek, to samé (ba naopak ve větší míře), platí i pro domací WIFI pro byt v domě bytovém. Popsaný systém OMADA "umí" širokou paletu nastavení (včetně automatické optimalizace sítě), která dokážou podobné problémy se vzájemným rušením eliminovat.

Komplexní řešení ale existuje

Pokud v bytovém domě bydlí pokrokoví a moderní nájemnící (či vlastníci bytových jednotek), pak existuje samořejmě ucelené komplexní řešení, a to

Omada síťové řešení pro bytové domy (Multi-Dwelling Units, MDUs).

Toto síťové řešeni naprosto vyčerpávajícm způsobem řeší problematiku nejen WIFI sítě v bytové domě (samozřejmě bez vzájemného rušení), ale také nabízí mnoho prvků zabezpečení. Popis tohoto řešení v nejbližší době připravím a bude dostupný na těchto stránkách.

Co si z tohoto příspěvku odnést ?

Především to, že pokud bydlíte v bytovce, paneláku, řadové zástavbě rodinných domků, je vysoce pravděpodobné, že se vás problém se vzájemným rušením sousedních WIFI sítí může týkat se všemi důsledky. A pokud máte s používám internetové televize problémy, začal bych rozhodně s testem připojení televizoru přes datový kabel. Je to rychlé, levné a nejjednodušší řešení.

Považujete uvedené informace za přínosné ? Podělte se o ně s ostatními prostřednictvím sociálních sítí !