3. Co je dobré vědět o příjmu DVB‐T?

Jak jsem již uvedl výše, má příjem digitálního vysílání své odlišnosti od příjmu analogové televize. Mezi laickou veřejností se rozšířilo několik mýtů o příjmu DVB‐T. Tyto mýty se týkají především televizních antén. Mnoho lidí žije v domnění, že DVB‐T je možné přijímat na kus drátu. V drtivé většině případů je takováto představa naprosto nesmyslná. Na kus drátu je možné přijímat DVB‐T jen v místech s velmi silným a velmi kvalitním signálem, tedy v těsné blízkosti vysílače. Ve všech ostatních případech je nutné použít vhodnou a dostatečně kvalitní anténu. Existuje velmi mnoho lidí, kteří jsou ochotni investovat obrovské částky do koupi nového televizního přijímače. Nezřídka se v dnešní době taková investice pohybuje v řádech desítek tisíc korun. Při výběru přístroje věnují obrovskou pozornost technickým parametrům přijímače, aby takto vybraný a zakoupený přístroj nakonec doma připojili k naprosto nevyhovující televizní anténě. Takovýmto počínáním svoji investici ovšem značně degradují. Nevyhovující anténa nedodá signál s dostatečnou kvalitou, která je nutná pro poskytnutí obrazu, který by odpovídal vložené investici. Televizní antény jsou neprávem opomíjeným článkem celého přijímacího zařízení. Každý radioamatér dobře ví, že kvalitní a výkonná anténa je naprostým základem úspěšného spojení. Zatímco příjem analogového vysílání byl mnohdy možný i s nevhodnou anténou, s poškozeným nebo nefunkčním zesilovačem, se zesilovačem přebuzeným nebo dokonce kmitajícím, je příjem DVB‐T s takovouto výbavou zcela nemožný. Tento fakt je nejčastější příčinou neúspěšného příjmu DVB‐T. Z praxe je známo obrovské množství případů, kdy nesprávně zvolená anténa nebo zesilovač znemožnily příjem digitálního vysílání i v místech s přímou viditelností na vysílač. Naprostou tragédií je pak ovšem případ, kdy jedna nesprávně udělaná anténa se zesilovačem zaruší příjem televizního signálu v celém svém okolí do vzdálenosti až několika stovek metrů! Takovéto případy rozhodně nejsou ojedinělé a s přibývajícím pokrytím DVB‐T se bude počet takovýchto případů ještě zvětšovat. Na tomto místě je potřeba připomenout, že provozovatel takovéto „rušičky“ se dopouští přestupku proti zákonu a ze strany ČTÚ mu hrozí nemalá pokuta!
Velmi častou kritikou na adresu digitální televize je občasné znehodnocení obrazu nebo zvuku krátkodobým poklesem kvality přijímaného signálu. Jedná se o kritiku, která je založena na další mylné představě, že digitální televize je technologie bez jakýchkoliv vad. Kvalita signálu digitálního vysílání se posuzuje počtem chybně přenesených dat. Tyto údaje se obecně vyskytují dva. Jeden z těchto údajů udává obecný počet chybných dat před korekcí chyb, druhý údaj hovoří o počtu neopravitelných chyb v přijímaném signálu. V prvním případě se běžně jedná o hodnoty řádu tisícin až desetitisícin, kdy na tisíc až deset tisíc přenesených paketů připadá jeden paket chybný. Vzhledem k tomu, že digitální signál je velmi dobře vybavený opravou chyb, výsledná chybovost signálu je až o pět řádů lepší. Za velmi kvalitní signál se tak považuje stav, kdy výsledná chybovost signálu je menší než jedna ku sto milionům! Tento parametr by bylo možné obecně znázornit asi tak, že za dobu sta milionů sekund dojde k jednosekundovému výpadku signálu. Pokud by bylo možné dlouhodobě zajistit takto malou chybovost signálu, pak by se jednosekundový výpadek projevil jednou za více než tři roky nepřetržitého vysílání. V praxi je ovšem chybovost přece jen o něco větší. Viditelné vady obrazu se objevují i několikrát během krátké doby. Příčinou takovéto situace je rušení příjmu např. od projíždějícího motorového vozidla, neodrušeného elektromotoru nebo termostatu v ledničce. Takováto rušení se samozřejmě projevovaly i u analogové televize, jenže tam divákům většinou tolik nevadila. V naprosté většině případů projevů takovéhoto rušení je ovšem na vině nekvalitní anténa!