6. DVB-T2

První důležitý vynález vedoucí ke vzniku televize spatřil světlo světa už na konci devatenáctého století. Byl jím Nipkovův kotouč s jehož pomocí německý inženýr G. P. Nipkow poprvé dokázal elektrickou cestou přenést pohyblivý obraz. Od é doby až do konce 20 století televize prodělala několik zásadních revolučních změn. Všechny tyto změny je ale možné považovat za pouhé vylepšení a zdokonalení předchozí varianty. Zcela zásadní a bezesporu revoluční změnou byla až úplná digitalizace televize, která přišla na přelomu tisíciletí a praktického nástupu se dočkala až na konci první dekády nového milénia. Na podzim 2011 jsme si tak všichni mohli oddychnout a začít si zvykat na výhody i nevýhody digitálního televizního vysílání. Tehdy si nejspíš většina z nás myslela, že právě prodělaná televizní revoluce je na dlouhá léta poslední. To byl ale obrovský omyl. Technologický vývoj jde neustále kupředu a nabízí nové možnosti a další zlepšení a právě tato zlepšení a nové možnosti má přinést nový standard digitální televize označovaný jako DVB-T2, DVB-S2, DVB-C2. Přechod na novou technologii vysílání označenou číslicí 2 je stejně revoluční a radikální jako byl přechod z analogové televize na první generaci televize digitální. Obě technologie jsou totiž neslučitelné. Nová generace proto vyžaduje nové přijímače a zcela odlišný přístup k příjmu televizního signálu.  Celá problematika televizního vysílání je dnes natolik obsáhlá a rozvětvená, že pro účely tohoto článku se budeme věnovat výhradně pozemnímu- terestrickému televiznímu vysílání, označovanému DVB-T(2), které nejvíce souvisí s výrobním programem fy.TEROZ.  Jedním z podstatných důvodů k zavádění DVB-T2 je zkrácení kmitočtových přídělů pro terestrické televizní vysílání. S příchodem digitalizace bylo opuštěno televizní pásmo VHF I a VHF II. V pásmu VHF III byly sice přiděleny některé frekvence pro DVB-T, ale u nás se pro tento účel přidělené koordinace nepoužívají. V budoucnu tak toto pásmo definitivně připadne digitálnímu rozhlasu T-DAB a T-DAB+. Pro televizní vysílání je tak v tuto dobu využíváno 40 kanálů pásma UHF IV a UHF V, které ovšem bude po roce 2020 zkráceno na kanály 21 až 49. Kanály 50+ připadnou digitálním datovým sítím LTE. Zavádění technologie LTE už ovšem od roku 2014 komplikuje příjem DVB-T tím, že základnové stanice této technologie používají relativně velký výkon, který proniká do televizních rozvodů a způsobuje rušení přijímaného signálu. Na tomto místě je nutné poznamenat, že i mobilní telefony a modemy pro LTE internet vysílají v tomto pásmu nemalý výkon. Z tohoto důvodu je nezbytně nutné systémy televizních antén vybavovat selektivními prvky a filtry LTE, které zabrání pronikání tohoto rušení do zesilovačů a vstupních dílů televizních přijímačů. Aktivní antény bez účinných LTE filtrů jsou v dnešní době prakticky nepoužitelné! Nová technologie T2 v principu vychází z předchozí T. Jedná se tedy o COFDM modulaci v několika možných variantách.  Pro zajímavost je možné říct, že DVB-T2 umožňuje volit šířku vysílaného kanálu např. 2MHz, 4MHz nebo také 16MHz. Zvyšuje počet subnosných v 8MHz kanálu až na  32k. Zavádí nové délky GI a poměry FEC. Použitá modulace dosahuje až QAM256. Naprostou novinkou je pak pootočení konstelačního diagramu, což má usnadnit dekódovatelnost signálu i při zhoršených podmínkách a nezvyšovat tak nároky na sílu a primární kvalitu přijímaného signálu.  V praxi by tak všechny tyto nové prvky měly umožnit navýšení maximálního datového toku o cca 50%.  Konkrétní kapacitní zisky jsou ovšem závislé na konkrétní kombinaci zvolených parametrů modulace QAM, GI a FEC. Další podstatnou novinkou pak je to, že DVB-T2 umožňuje stavbu SFN za hranicí ochranného intervalu. Praktické testy ukázaly, že za určitých podmínek je tak možné pokrýt obrovské území jednofrekvenční sítí bez toho, že by se jednotlivé vysílače navzájem rušily. To přinese další úsporu kmitočtových přídělů, ovšem zvýší to nároky na přijímací antény, které budou muset svými parametry zajistit patřičné odstupy jednotlivých signálů v síti.  Z praktického hlediska je tak možné tvrdit, že podstatně stoupnou nároky na směrovost a selektivitu přijímacích antén. Amatérská nebo dokonce laická instalace televizní antény bude ve většině případů prakticky vyloučena a bez profesionála s kvalitní měřící technikou a dostatkem zkušeností nebude možné anténu kvalitně vyřešit.