1. Praktické zkušenosti s příjmem DVB-T

I dnes stále existuje hodně případů, kdy se lidé pokouší přijímat televizní signál tak, jako kdyby se stále jednalo o signál analogové televize. Někdo může oprávněně namítnout, že rozdíly mezi příjmem analogové a digitální televize prakticky neexistují. Tento názor ovšem není tak úplně pravdivý, stejně jako ten, že antény pro příjem analogové a digitální televize jsou zcela stejné. Obě tato tvrzení jsou pravdivá pouze v obecné rovině. V konkrétních případech se ale použité antény a anténní komponenty většinou dost liší. Je to z toho důvodu, že digitální vysílání má jiné kvalitativní nároky na přijímaný signál, než tomu bylo u analogové televize. Největší rozdíly jsou pak v případech, kdy jsou použity anténní zesilovače. Jelikož u digitální televize není možné posoudit sílu a kvalitu signálu nebo případné rušení podle televizního obrazu, je pro posouzení kvalitativních parametrů přijímaného signálu potřeba používat měřící techniku. Indikátory síly a kvality signálu obsažené v televizních přijímačích a set‐top‐boxech nejsou natolik kvalitní a přesné, aby s jejich pomocí bylo možné identifikovat všechny příčiny nekvalitního televizního signálu. V dnešní době, kdy dochází k masivnímu zavádění technologie LTE pro rychlý bezdrátový internet, je velmi častou příčinou ztráty televizního signálu právě rušení od této technologie. LTE používá kmitočty v těsné blízkosti televizního pásma, takže širokopásmové anténní zesilovače i ostatní prvky zesilují a propouštějí signály této služby. To pak velmi často mívá za následek zahlcení zesilovačů a vstupních dílů přijímačů nežádoucími signá‐ ly, které znemožní kvalitní příjem televize. Používání pásmových a širokopásmových zesilovačů je v dnešní době vhodné omezit na minimum a používat je pouze tam, kde nehrozí jejich rušení. Pro vlast‐ ní realizaci televizních anténních systémů je mnohem vhodnější používat přesně laděné prvky, které brání pronikání nežádoucích signálů do anténního rozvodu a především zesilovačů.
Nároky na anténní zesilovače se v době digitální televize oproti minulosti zcela zásadně změnily. Stejně jako není u digitální televize vidět v obraze duchy, není vidět ani šum, rušení nebo zkreslení signálu. Pokud jsou všechny tyto nežádoucí signály svojí úrovní dostatečně pod užitečným televizním signálem, pak se v kvalitě obrazu a zvuku vůbec neprojevují. Pokud jsou si ovšem úrovně užitečného a rušivého signálu blízké, pak dochází k chybám při demodulaci dekódování digitálního signálu v tak velké míře, že se vliv těchto signálů projeví v kvalitě obrazu i zvuku znatelnými artefakty. Z tohoto pohledu je potřeba při volbě anténních zesilovačů brát na zřetel jejich parametry a konkrétní funkci v anténním systému. Zcela odlišné nároky jsou totiž kladeny na anténní předzesilovače než na výkonové zesilovače pro rozsáhlé domovní rozvody. Bez podrobné znalosti vlastností jednotlivých prvků a nároků na příslušné komponenty anténního systému je správná volba vhodných prvků velmi problematická. Nové anténní předzesilovače a zesilovače fy. TEROZ, určené pro digitální televizní a rozhlasové vysílání, jsou proto konstruované tak, aby byly použitelné v širokém rozsahu provozních nároků. Nejnovější konstrukce zesilovačů s moderními bipolárními tranzistory jsou použitelné jako předzesilovače i jako zesilovače v menších domovních rozvodech. Jejich vynikající šumové vlast‐ nosti a vysoká linearita je předurčují do míst se slabým a méně kvalitním signálem.
Na tomto místě je potřeba podotknout, že žádný zesilovač nedokáže zvýšit kvalitu přijímaného signálu. Kvalitní zesilovač s vynikajícími parametry je ovšem schopen zesílit i velmi slabý signál bez toho, že by jeho kvalitu dále snížil šumem nebo zkreslením. Moderní zesilovače proto umožňují kvalitní televizní příjem i v místech mimo oficiální pokrytí signálem. Pro kvalitní a bezporuchový příjem digitální televize je nutné zajistit, aby na vstupu přijímače byl signál s patřičnými kvalitativními parametry. Spolehlivost příjmu a kvalita signálu se posuzují podle následujících parametrů:
POWER (dBμV, dBm) – síla signálu – jedná se o parametr, který sám o sobě nezaručuje kvalitu příjmu ale je pouze předpokladem k tomu, aby přijímaný signál splňoval i ostatní kvalitativní parametry. Podle doporučení ČTÚ je minimální požadovaná úroveň signálu na výstupu antény 55dBμV. Tato úroveň signálu dává předpoklad dostatečně kvalitního signálu na vstupu přijímače. To vše samozřejmě za předpokladu správně nainstalované a připojené antény.
MER (dB) – index modulační chyby – jedná se o poměr užitečného a chybového signálu v matici demodulátoru. Pro grafické znázornění tohoto parametru se v měřících přístrojích používá tzv. konste‐ lační diagram. Doporučené minimální hodnoty jsou závislé na robustnosti použité modulace a pohybují se od 18dB pro 16QAM po 25dB pro 64QAM. Čím vyšší hodnota, tím kvalitnější signál.
C-BER – bitová chybovost před korekcí – jedná se o parametr vyjadřující počet chybných bitů obsažených v primárním signálu nosné vlny ‐ Carrier Bit Error. Pro zajištění kvalitního obrazu a zvuku by tento parametr neměl překročit hodnotu 1E‐3. Čím menší hodnota, tím kvalitnější signál.
V-BER –  bitová chybovost po korekci chyb – parametr určující konečnou kvalitu signálu ze kterého se vytváří obraz a zvuk. V praxi bývá nazýván Pos‐Viterbi Error. Hodnota tohoto parametru úzce souvisí s C‐BER a MER. Obraz a zvuk bez rušivých artefaktů vyžadují V‐BER menší než 1E‐6.