Zavolejte mi kliknutím zdarma phone-solid.svg

Zámek Skřivany

Na místě bývalé tvrze Skřivanské stojí nyní nový zámek úhledný, nic starožitného na sobě nemající. V 17. století byl na místě jeho též zámek ve 4 rovné úhly ode zdi až po střechu vystavený a šindelem přikrytý. Jako mnohá podobná stavení obsahoval v přízemí několik světniček (jednu pro písaře), komory, dvě špižírny, dvě kuchyně, sklepy, pekárnu, ratejnu, komoru pro děvečky a lázničku. Pod zemí byly dvě sklepy, mlíčník a konice, nahoře pak samé světnice a některá komora.

V nejstarších pamětech nazývá se osada tato Křivany a teprve v 16. věku uvykl lid říkati Skřivany. Vnat (snad Vznata) ze Křivan připomíná se r. 1360 mezi vladykami, kteří podávali faráře do Byšiček. Roku 1395 žil Chod ze Křivan, a asi v ty časy zemřela tu Lucka, vdova po Hronovi z Moravan, ana zde na svém věně chlebila. Roku 1414 připomíná se Zdislav ze Křivan. O Apolonovi ze Křivan, který se r. 1437 připomíná, vypravováno již v I. díle na str. 170. Po dlouhé potom přestávce vypravuje se v pamětech, že Vilém z Pernšteina koupil r. 1519 dvůr a ves Skřivany s platem v Podolibi od Jana staršího Otmára z Holohlav. Několik let potom drženy Skřivany ke Chlumci, avšak Jan z Pernšteina prodal r. 1547 Skřivany, Podolib a Kobylici vsi celé s 2 lány pustými ležícími mezi grunty Podolibskými za rybníkem Řehořským někdy od dvora Řehořského Vácslavu Sokolovi z Leskovce za 2650 kop grošů č.

Když Sokol Skřivany koupil, vystavěl si zde k obydlí svému novou tvrz, jíž však jen krátce užil. Roku 1552 totiž postoupil tvrze Skřivan s příslušenstvím Erazimu Zumrfeldovi jinak Častlovi z Tumnic. Vladyka tento byl nějaký čas místosudím kr. č., přikoupil ke zboží svému r. 1557 ves pustou Mstihněv a r. 1563 Myštěves zboží, a učinil r. 1562 poslední své pořízení, jímž děti své a statek poručil Kateřině z Bubna, manželce své, Jindřichovi z Vliněvsi na Liblicích, Janovi a Otíkovi z Bubna, svakům svým. Jeho synové byli bezpochyby Jan a Kryštof Častlové r. 1589, z nichž byl Kryštof r. 1600 mrtev. Konečně se ve sbírkách r. 1615 uvádí jako držitel Skřivan po dvakráte Vilím Dobřikovský z Malejova, tuším však jen jako poručník, poněvadž dědičné právo rodu Častlovskému zůstalo. Kryštof Erazim Zumrfeld z Tumnic nátisky knížete Frydlantského k tomu byl přiveden, že mu statek Skřivanský r. 1628 prodal.

Po smrti knížete spadly Skřivany na komoru královskou a císař Ferdinand II. daroval r. 1635 statek náš i se sousedními Smidary pověstnému nejvyššímu Janu Gordonovi (jako odměnu za služby při zavraždění knížete prokázané). Ten odkázal posledním pořízením (r. 1648, 24. října) oba statky synům sestry své, an sám dědiců neměl, než nedlouho po smrti hlásil se Kryštof Erazim Zumrfeld z Tumnic o peníze trhové, kteréž mu byl kníže Frydlantský dlužen zůstal. Vedeno jest právo na Skřivany a r. 1654, 17. července odhádal místokomorník Adam Pecelius zámek Skřivany se dvorem, pivovárem a mlýnem, dvory Mstihněvský, Myšťoveský, Podolibský, vsi Skřivany, Myštěves, Podoliby osedlé a Kobylici ves spálenou a pustou již dotčenému Zumrfeldovi v 22.212 kopách míš. Zemřel týž Kryštof Erazim r. 1661, 5. prosince a pohřben jest ku své žádosti ve chrámě sv. Vavřince v Bydžově před oltářem p. Marie. Později patřily Skřivany hrabínce Dorotě Zuzaně z Herberšteina roz. Štosovně z Kounic, po jejíž smrti je převzal manžel její Jan Vejhart hrabě z Herberšteina r. 1680. Ten prodal r. 1686 čásť zboží, totiž dvůr Podolibský (jehož vysazením povstala ves Chmelovice), ves Králík, dvůr řeč. Nový dvůr, ves Kobylici s lesy klášteru benediktinskému v Broumově, jenž je se statkem svým Sloupenským spojil. Roku 1690 (neb 1691) odkázal řečený hrabě Skřivany druhé své manželce Kateřině Alžbětě ze Zinzendorfu a dceři své s ní splozené Marii Anně na rovný díl. K lepšímu rozdělení jmění prodán jest statek roku 1698, 7. dubna Innoncentovi Ferdinandovi hraběti z Bubna za 50.000 fl. a 1000 fl. klíčného.

Tvrz Skřivanská se v odhadu r. 1654 takto popisuje: „Zámek Skřivany ve 4 rovný úhly ode zdí až pod střechu vystavený, šindelem přikrytý, v něm dole vedlé vrat světnička a komora pustá, vedlé ní světnička pro písaře, doleji 2 kuchyně pořáď a za nimi veliký klenutý sklep suchý, potom světnička pustá, komora, a při ní pekárna, zase ratejna a komora pro děvečky a vedlé ní láznička; pod zemí 2 sklepy, mlíčník a jedna marštale, nahoře pak vůkol a vůkol v těch 4 uhlích jest 7 světnic a tolik komor, z nich 4 světnice a některá komora spravená, ostatek pustý a nespravený zůstává; pokládá se za 1000 kop.“

V 18. a 19. století se tu vystřídala řada vlastníků. Od hraběte z Bubna přešly Skřivany prodejem na Kristiána rytíře z Platzu a Ehrenthalu, vrchního inspektora gallasských panství, jenž je odkázal Filipu hraběti Gallasovi, přičemž kolem roku 1720 došlo k zbarokizování původní tvrze. Poté nabyli panství prodejem, směnou či dědictvím: Marie Filipina hraběnka Thunová, pak Jan Gothard hrabě Breda (1731), po něm Valburka hraběnka Netolická a později rytíři Ledvinkové, z nichž byl nejvýraznější postavou zemský rada Maxmilián Ledvinka z Orlové Skály, u něhož působil v letech 1822-1829 jako vychovatel známý český básník František Ladislav Čelakovský.

Dnešní vzhled získal zámek díky novogotické přestavbě v duchu anglické pozdní gotiky podle projektu Josefa Niklase, k jejímuž provedení došlo v letech 1867-1868. Vznikl tak dvoupatrový dvoukřídlý zámek s věží, přičemž severní křídlo je patrové a východní dvoupatrové. Hlavní sál je výjimečný krbem z bíle polychromovaného kamene a červeného mramoru, malovanou lunetou s nočním výjevem v krbové nice a kazetovým stropem od J. Žabky podle návrhu architekta Gustava Sacherse.

V roce 1872 Gustav Ledvinka rytíř z Orlové Skály (něm. Gustav Ledvinka Ritter von Adlerfels), jehož manželkou byla Marie, roz. Freilingerová, prodal před 10 lety zděděné Skřivany Adolfu Ritterovi ze Záhony a jeho manželce Leontině, roz. baronce z Liebigů, kteří měli děti: Alžbětu, Arnošta a Maxmiliana. Roku 1889 koupili velkostatek bratři Alfred a Karel, svobodní páni z Liebigů, přičemž přímo na zámku se usídlil druhý z těchto sourozenců. V letech 1894-1898 byl zámek částečně přestavěn a o 1 patro vyzdvižen. V roce 1914 byl zámecký park ohrazen zděným plotem a v letech 1914-1915 se podíleli na jeho úpravách ruští zajatci. V té době byly všechny zdejší zahrady vyhlášené svými skleníky a pařeništi nejnovějších soustav. Roku 1925 přesídlil baron Alfred Liebieg na zámek Welsberg ve Štýrsku. Při prodeji panství si vymínil byt ve zdejším zámku na 5 let. Po jeho odchodu byl zámek vně i uvnitř opraven. Posléze došlo též k úpravě parku. Koncem února 1926 se nastěhoval do zámku ředitel rafinerie.

Po osvobození od německých okupantů připadl zámek spolu s rafinerií cukru státu. Výrazná oprava zámku proběhla v roce 1956. V té době byl objekt nadále v majetku zdejší rafinerie cukru a sídlila zde střední zemědělská technická škola. Roku 1964 se zámek dostal do rukou odboru sociálních věcí a zdravotnictví ONV Hradec Králové, jenž do něj umístil kvůli zajištění nových kapacit Obvodní ústav sociálně-zdravotnických služeb. 22. ledna 1964 byl zámek zapsán do státního seznamu kulturních památek. Další opravy a úpravy proběhly zejména v letech 1970 a 1982. Roku 1994 byl zrestaurován malovaný kazetový strop v místnosti sester. V roce 2011 byla provedena přístavba skladu zemědělského nářadí. 11. dubna 2014 bylo ministerstvem kultury zrušeno prohlášení části parku kulturní památkou. Toto rozhodnutí nabylo účinnosti 26. května téhož roku. Jako ústav sociální péče o mládež sloužil objekt až do roku 2017. Jednalo se o Domov sociálních služeb Skřivany, který pečoval o dívky s mentálním hendikepem. O 2 roky později schválila rada Královéhradeckého kraje jakožto vlastníka zámku záměr jeho prodeje nebo pronajmutí.

Více o zámku se lze dozvědět zde: https://pamatkovykatalog.cz/zamek-2302986.

inPage - webové stránky s AI, doménawebhosting